První zmínky o Újezdu 1309 - Bílá hora 1620


1309

erb Vítka ze Švábenic Jako prvního doloženého majitele Újezda zmiňuje kronika Vítka ze Švábenic, neboli z Heřmanic, jehož erb vidíme na obrázku. Patřila mu i ves Sibřina. Obě vesnice prodal roku 1309 klášteru Zderazskému. O tomto obchodu se zachovala stará vzácná listina, která uvádí jména "Viesd" a "Zyebernam". Vítek totiž koupil u pražských měšťanů na úvěr sukna a pepř a klášter za něho dluh zaplatil. Vítek dal obě vsi klášteru do zástavy a protože se do určeného data nevyplatil, prodal obce konventu bratří a jejich klášteru . To se událo L.P. 1309, 29. července. V "Kronice královské Prahy" F. Holce se uvádí, že první písemná zpráva o Újezdu, zvaném ve starších dobách Újezdec, se objevuje roku 1309, kdy tato vesnice náležela Zderazskému klášteru na Novém Městě.

1346

zámek Koloděje

S historií Újezda je úzce spojena i historie Koloděj, protože k oddělení Újezda od Koloděj došlo vlastně až v roce 1921.
Počátek Koloděj bezprostředně souvisí s novou cestou z Prahy na východ, která vznikla zřejmě brzy po opevnění Starého Města pražského za krále Václava I. po roce 1230.
Poprvé se připomíná i tvrz Koloděje roku 1346, kdy nepochybně už nějakou dobu existovala. Je zřejmé, že osada je starší než tvrz.
Své jméno dostala podle kolodějů = kolářů, kteří se usadili u brodu, kde při cestě prudce spadající s pravého břehu Rokytky jistě často nacházeli příležitost k opravám poškozených vozů.

Na obrázku je kolodějský zámek v původní podobě s věží.

1349

erb křižovníků

Druhým doloženým majitelem Újezda je pražský klášter Křižovníků strážců Božího hrobu na Zderaze. Tento klášter byl jedním z nejbohatších v Čechách
a na Moravě a vznikl v době křižáckých válek, kdy čeští šlechtici v Jerusalémě vytvořili družinu k hájení hrobu Spasitele a ošetřování chorých poutníků. Z této družiny vznikl zvláštní křížový řád . Dostali se do Evropy, kde ve svých špitálech léčili chudé a nemocné. Papež dal řádu výsadu, aby do kostelů na svých majetcích dosazovali svoje kněze. Znamením řádu byl dvojitý červený kříž na černém rouchu. Klášter Zderazský založil r. 1190 Kojata a jeho bratr Všebor, synové Hrabišovi. V době husitských válek r. 1420 byl kostel zničen husity. Další léta klášter živořil a roku 1784 byl zrušen rozkazem císaře Josefa II.

Z roku 1349 se dochovala listina, sepsaná mezi klášterem na Zderaze jako majitelem Újezda a Františkem Albertů, pražským měsťanem, majitelem Sibřiny, která řeší spor o užívání pastvin mezi vesnicemi „Strziebrzinou a Augezdem“ Téhož roku staví Zderazský klášter tvrz s hláskou nedaleko v obci Slavětice (která se nacházela pod železniční tratí na místě myslivny Nové Dvory - nyní Klánovice).

1384

Ze 14. století pochází též první zmínka o kostele sv. Bartoloměje v děkanátu brandýském. Kostel ale pocházel asi už z 12. století. Stál na vyvýšeném místě poblíž čísla popisného 1 na Staroújezdské ulici. Kolem něho byl hřbitov. Klášter Zderazský měl podací právo kostela až do roku 1412. Ze záznamů např. víme, že r. 1384 odváděl kostel desátek 12 grošů. Místo, kde se kostel a hřitov nacházel, připadlo k domku č. 22 (Posvátná místa království českého, Dr. Ant. Podlaha Díl I.), fara byla v čísle 13.

1395 - 1400

Dalším majitelem Újezda byl bohatý pražský měšťan Martin Rotlev, který koupil „Oujezd“ roku 1395 od Kláštera Zderazského. Toto datum se uvádí v pamětní knize obce Koloděje.
V další dochované listině z 10. září 1400 se Rotlev, jakožto majitel vsi Hole (dávno zaniklé), vzdává práva na určité pastviny ve prospěch Újezda.

1401

Roku 1401, dne 1. června, král Václav IV. podepisuje listinu, ve které Martin Rotlev prodává Újezd Dorotě a Alžbětě z Waldsteinu za 33 kop grošů a 45 grošů.
Po roce 1415, v době husitských válek, se většina obyvatel v okolí hlásila k víře pod obojí. Fary v okolní krajině byly proto obsazeny duchovními pod obojí, což trvalo až do doby bělohorské 1620. To platilo i pro zdejší kostel sv. Bartoloměje.

15. století

V patnáctém století v období husitských válek získal Újezd císař Zikmund, který jej dal do zástavy husitskému hejtmanovi Svojšovi ze Zahrádky.

1507

V našem kraji působili často loupežníci, jak již bylo zmíněno. Jiří Kopidlanský z Kopidlna se stal jedním z nejobávanějších vůdců asi 200 členné tlupy zbojníků. Roku 1506 byl v Praze sťat za zabití Cukra z Tamfeldu v souboji jeho bratr, mladý Jan Kopidlanský. V odvetu Jiří Kopidlanský “ jímal měšťany na silnicích, pálil statky a jiné konal ohavnosti. Mnozí páni a zemané byli mu v tom nápomocni, poskytujíce čeledi jeho útočiště na zámcích a tvrzích svých, a úředníci zemští a popravci po krajích, kteří měli povinnosti stihati škůdce zemského, dívali se tomu z nenávisti proti stavu městskému. Brzy nalezli se i jiní lupiči, dílem stavu rytířského, a spoléhajíce se na takové nadržování, škodili měšťanům na silnicích i na statcích jejich „ píše V.V.Tomek v knize Děje království českého. Roku 1507 vypálil Kopidlantský Úvaly, na svědomí měl Michli, Běchovice i hrad Skaru u Úval, jehož zbytky zdiva můžeme v lese na vyvýšenině dosud nalézt.
Tento zničený hrad nechal pozdější majitel panství kníže Lichtenstein srovnat se zemí, kámen byl použit na zeď škvorecké obory. Ze zbytků věží hradu dal zbudoval střílny na lov zvěře.

1532

Bezpečnost obchodníků a formanů na cestách měla být zajištěna tím, že byly kolem zemské stezky z Prahy do Českého Brodu mýceny stromy a keře. To bylo povinností majitele.
Z roku 1532 – dochována následující stížnost hejtmana Adama Říčanského z Říčan na majitele hvozdu (lesa Fidrholce) Václava Mandelíka. Mullerova mapa „Uroz. Vladyce Vácslavovi Mandelíkovi. Službu cc znesl jest na nás uroz. p. p. Adam Říčanský z Říčan hejtman kraje Kouřimského, kterak by tobě času minulého z poručení našeho psal, aby na gruntech svých na Fidrholci okolo silnice les a trniny posekati dal, ale že si ty tak se nezachoval a lesů těch vosekati nedal, a protož my tobě z úřadu našeho na místě krále J.M. poroučejíc přikazujeme, aby týž lesy a trniny posekati dal vedle zřízení zemského, aby se tu mordové a škody poddaným krále J.M. i jiným lidem nedály. Druhé jest na nás též znešeno, kterak teď nedávných časův, když se na témž Fidrholci mord a loupež stala a týž p. Adam vokřik učinil, aby honili, že jest žádný, ty ani lidé tvoji, nehonili. A protož tobě pokládáme čas tento čtvrtek příští, aby před námi a úřadem našim stál a toho se , proč si toho i lidé tvoji neučinili, zpravil. D. v Praze v pátek po třech králích
l. 1532 Jindřich Berka, Volfart Planknar.“
(A.Sedláček:Hrady,zámky a tvrze království českého)

Na tomto výřezu z mapy Čech Jana Kryštofa Müllera z roku 1720 je již zobrazen "Aujest" jako místo s kostelem. V době tvorby mapy byl ovšem Aujest pustý a území spravovala Marie Terezie Savojská. Území mezi silnicí z Běchovic do Úval a Kolodějemi ještě bylo zarostlé lesem a cesta byla stále v té době považována za nebezpečnou, vzhledem k existenci loupežníků ve "Fiderholtzi". Z toho je vidět, že ráj loupežníků v okolí byl po několik staletí.

1543

Florián Gryspek Roku 1543 se stává vlastníkem Újezda Florián Gryspek,(na obr.) horlivý katolík, kterého král Ferdinand I. jmenoval svým sekretářem. Újezd s Kolodějemi připadl k Uhřiněvsi.
F.Holec v Kronice královské Prahy uvádí, že po třech letech prodal Gryspek Újezd staroměstskému měšťanovi Janovi Mikšovi z Hrobčic.



1586

Roku 1586, podle Augusta Sedláčka "Hrady, zámky a tvrze české", postoupil Rudolf II. Slavětice i Újezd do dědičného vlastnictví Hertvikovi Žejdlicovi ze Šenfeldu.(kap.Slavětice).

1617 - 1621

Od roku 1617 vládne v českých zemích Ferdinand Štýrský, propagátor katolické víry. Za jeho vlády docházelo k porušování náboženské svobody, kterou zaručoval Rudolfův majestát. Následovala vzpoura českých stavů a posléze rozhodující bitva na Bílé hoře 8. listopadu 1620. Císařská armáda porazila české stavy s drtivou převahou. Při popravě vůdců vzpoury v roce 1621 na Staroměstském náměstí byl popraven i Štefka z Koloděj, otec známého lékaře Štefky z Koloděj.

1619

erb rodu Smiřických Roku 1619 je vlastníkem Újezda Albrecht Jan Smiřický (nar. 1594) se svým bratrem Jiřím Jindřichem . Měl ohromné bohatství. Zúčastnil se hned na počátku stavovského hnutí a porad vůdců protestantských. Asistoval při vyhození místodržících Slavaty a Martinice z oken kanceláře (r.1618). Ve vojenském ležení u Budějovic onemocněl hlavničkou a v Praze 1618 zemřel Protože se zúčastnil stavovského povstání, propadly jeho statky komoře královské.
Po jeho smrti zdědila Újezd jeho mladší sestra Markéta Smiřická. Byla provdaná za Jindřicha Slavatu z Chlumu a z Košumberka. Po bělohorské bitvě jako nekatolička ujela s králem Bedřichem do Vratislavi a její majetek tak byl zkonfiskován.