30-ti letá válka - vláda Lichtensteinů - 1783 vyplenění Újezda


1623

Karel z Lichtensteinu

Popravu dvaceti sedmi českých pánů r.1621 řídil Karel z Lichtensteinu (nar.1569-1627), kníže opavský, císařův komisař. V rámci pobělohorských konfiskací se stal 21.1.1623 dalším majitelem Újezda a okolních vesnic, které koupil levně za 600 000 kop míšenských na splátky. (koupil panství Ouřiněves, město Říčany, velkostatek Škvorec a Křenice, ves Šibřinu, Stupice, Hájek, Koloděje a ves Oujezd s poplužním dvorem „na Fidrholzi“.) V držení rodu Lichtensteinů byl Újezd a okolí přes 300 let. Po bitvě na Bílé hoře začíná doba temna. Bylo povoleno pouze katolické náboženství, nekatolíci museli buď odejít ze země nebo se zříci víry. Roku 1624 byl proto opět dosazen do Újezda katolický farář (Matyáš Novatius).

1645

Karel Eusebio z Lichtensteinu

Vesnici Újezd postihl za třicetileté války stejný osud, jako mnoho okolních vesnic, které se ale ze svého zániku už nikdy nevzpamatovaly. Roku 1632 se ujal vlády na majetku syn Karla z Lichtensteinu Karel Eusebio von Lichtenstein (nar1611-1684).
Roku 1639 vpadla do zdejšího kraje švédská vojska maršála Banera.
V roce 1645 táhli přes Újezd Švédové znovu. Újezd byl vypálen a vypleněn,
obyvatelé pobiti.
Z období před rokem 1645 jsou známa tato jména majitelů gruntů v Újezdě: selské: Roštikovský, Karasovský, Kašovský, Turnovský, Janšovský, Burjankovský, Novákovský, Karasovský, a z chalupnických Burjankovský, Vojáčkovský, Černovský. Rokem 1648 válka skončila, ale Újezd zůstal pustý až do roku 1783.

1648

Po třicetileté válce byly Čechy a Morava zpustošeny. Na tisíc vesnic bylo spáleno a města skoro všecka obrácena ve spáleniště. Obyvatelstvo ze země utíkalo jak pro víru, tak před vojskem, mnoho lidí zahynulo hladem hladem a mečem nepřátelským. Po válce zbylo v Čechách ze 3 miliónu obyvatel sotva 800 000. Lidé rostli beze všeho vyučování, bez náboženství a beze vší správy, proto zesurověli na mravech a stali se tupými ke všemu lepšímu. Opuštěné statky a dvory byly rozdány nebo levně prodány králem cizím šlechticům, kteří uvedli selský lid do poddanství. Poddanému lidu ukládali větší a větší roboty a poplatky, které vrchnostenští úředníci krutě a surově vybírali. Největší pohromu třicetiletou válkou utrpěla česká národnost. Do vyhubené, tří čtvrtin obyvatelstva zbavené země přiváděla vrchnost na své pozemky do opuštěných vesnic a měst nové osadníky z Němec . Tak vypadal život v zemi.



Co se dělo během následujících let v našem okolí, kdy byl Újezd zcela opuštěný:

1672

V 17. století znepokojovali Pražany i venkovany Petrovští. Loupežníci, jejichž jméno vešlo i do národních českých pohádek. Obyvatelé vsi Vojkov na Říčansku jim poskytovali podporu. Proto byla dědina za trest roku 1672 na rozkaz knížete Lichtenstejna vypálena. Petrovští se zdržovali i v pusté vsi Fidrholci. Poddaní z blízkého okolí sem museli chodit na stráže. Ještě v 19. století se vypravovalo o vraždách a přepadech na Vidrholci.

1677

V roce 1653 byla vydána Berní rula, soupis půdy, dobytka a řemesel. Újezd patřil v té době pod kraj kouřimský. Z roku 1677 je doloženo potvrzení faráře Uhřiněvsi Jana Adama pro konsistoř: „ke kostelu v Újezdě náležejí Újezd, ves úplně opuštěná, Koloděje 63 duší, Běchovice – 36 duší. Také uvádí, že: „ve vsi Újezd jednou v roce celebruji, platí se mi kopa a ročně groš z krav“.

1700

Další zmínka od faráře z Uhřiněvsi je z roku 1700: „ kostel sv. Bartoloměje ve vsi Újezd, kde nikdo nebydlí, poněvadž je opuštěná“. Stav obyvatel před švédským vpádem dokládá informace z Holcovy Kroniky „Berní rula Kouřimského kraje o ní (vsi) poznamenala, že je celá pustá, v níž někdy bejvalo gruntův selských 8, chalupnický 3“.

1707

Jan Adam Ondřej z Lichtensteinu

Karlovým nástupcem byl Hans Adam I. (Jan Adam Ondřej) 3. kníže von Liechtenstein (nar 1662-1712), který dal roku 1707 provést sčítání lidu na svém zdejším panství - Újezd a Koloděje měl 227 obyvatel, což byli vlastně pouze osadníci Koloděj. Velmi dobře hospodařil, takže veliké dluhy svého otce zaplatil a majetek přikoupil Jeho dva synové zemřeli a tak po něm nastoupila dcera Terezie Marie.



1713

Zvláštní pozornost si zaslouží vláda dcery Jana Adama Ondřeje z Lichtensteinu, Terezie Marie Anny Felicitas, její aktivity se ovšem netýkaly přímo Újezdu, protože byl tehdy pustý. Rok 1713 se provdala za prince savojského Tobiáše Emanuela. Sídlo měla na zámku černokosteleckém. Kněžna, které říkal lid „Savojka“ se stala dobroditelkou kraje, kterému vládla až do své smrti 1772. Tobiáš byl polním maršálem a zemřel 1729 v Kolodějích na neštovice. Jediný syn Eugen Jan zemřel ve 20 letech. Osazovala pusté dědiny, zakládala školy, chudobince, obnovovala kostely, fary, odpouštěla dluhy. Roku 1770 přišla veliká neúroda, hlad a nemoci. Kněžna otevřela panské sýpky a rozdávala potraviny i obilí na zasetí. Založila fond Donátův, na pomoc postiženým. Pískovcová socha svatého Donáta byla na poli u Škvorce vystavěna nákladem vévodkyně Marie Terezie Savojské z Liechtensteinu v roce 1765. Stalo se tak po jejím písemném nařízení ze dne 27. června 1764 ve Vídni, kdy poručila, aby na každém jejím panství byla na příhodném místě v polích postavena socha sv. Donáta, patrona proti krupobití, škodlivé bouřce a moru. Terezií Marií von Lichtenstein vymřela jedna větev Lichtensteinů po přeslici a majetek včetně území Újezda přešel na Františka Josefa I. (1726-1781) z jiné rodové linie. Dalšími vlastníky byli: Alois I. Josef (1759-1805), jeho bratr Jan I. Josef (1760-1836), Alois II. Josef (1796-1858) a Jan II. (1840-1929).

1716 - 1720

V roce 1716 začalo mapování území v českých zemích a dokladem toho je krásná Müllerova mapa, na jejímž detailu můžeme vidět, že v této době je území Újezda mezi hlavní silnicí a Kolodějemi zarostlé lesem a v „Aujestu“ je označen pouze kostel.

 Mullerova mapa

1740 - 1780

Za vlády královny Marie Terezie v letech 1740-80 byla zavedena povinná školní docházka. Kde byl kostel, měla být i škola a vrchnost měla právo dosazovat učitele a povinnost starat se o ně i o školy.

1756

Kolem roku 1756 se začala stavět císařská silnice z Prahy k Českému Brodu a do Vídně přes území Újezda. Všechny obce, kterými procházela, přispívaly na její stavbu.

 František Josef z Lichtensteinu 1772 - 1781 dědicem statků kněžny "Savojky" se stal František Josef I. z Lichtensteinu z Gundakarovy lichtensteinské linie.